Toto zamyšlení věnuji těm, kteří depresi zažívají a je pro ně těžké z ní vystoupit, nebo možná po opakovaných sériích depresí ani nevěří je to možné. Je to možné a jde to, někdy to člověk je schopen zvládnout sám, někdy je dobré se obrátit na pomoc někoho, kdo už zná principy fungování deprese a umí s nimi pracovat. Což může být psycholog, kinesiolog, lékař, nebo i přítel, který sám má silnou osobní zkušenost a dokázal z depresí vystoupit. Často jde o dlouhotrvající stav, často bez schopnosti reflexe, bez schopnosti to zastavit pouhým chtěním, rozptýlením, …. Takže následující řádky směřuji těm, kteří, tento stav zažili, byť jen na pár dnů. I pouhých pár takových dnů Vám nabourá všechny vaše dosavadní jistoty, hodnoty, a především totálně rozbourá vaši současnou představu o identitě Vás samotných…. Z lehčích stavů vyklouznete činností, změnou prostředí, mezi lidmi, se zvířaty, či jakýmkoliv rozptýlením… Ty těžší je třeba řešit jinak.
Ale začnu víc zeširoka, aby všichni mohli využít toho daru, který v sobě nosí a dosud je třeba nenapadlo, že by to mohlo být méně bolestné a později možná i docela snadné.
Mnoho lidí dnes rádo používá slovo deprese a spojuje ho s významy, se kterými nemá nic, nebo jen velmi málo společného. K jakýmkoliv běžným událostem dne, které v nás vyvolají krátkodobý negativní pocit – přiřazujeme ihned automaticky označení deprese. Ať už jde o smutek, zlost, rozčílení, nevoli, naštvanost, …. Říkáme, mám depresi… Většinou se nejedná o deprese, ale o krátkodobý stav nerovnováhy, projevující se jako deprese. Tak bych se přimlouvala za jedno. Buďme si vědomi toho, že slovo tvoří a že do kolektivního vědomí často posíláme informaci „deprese“. Čemu je věnována pozornost – to je v realitě, ve hmotě naplňováno – to je tvořeno, to roste…. Zastavme se a než vypustíme jen tak z pusy – slovo deprese – je to jako očkování vyslané do vesmíru…. Zastavme se, než se s tímto stavem „mám depresi, depku“ ztotožníme..
„Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem, ztráta motivace, neschopnost cítit potěšení, úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, nízká sebedůvěra, únava, zhoršená pozornost…Je to závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty až ztráta smyslu života a často myšlenka na ukončení tototo života. Deprese se léčí antidepresivy, často v kombinaci s psychoterapií“ … tolik z Wikipedie, ovšem prožitek na vlastní kůži je „pestřejší“
V různých druzích terapií se jde cestou, kterou se hledá příčina, kořen. Toto hledání může být nekonečné. Často, po nalezení prvního náznaku příčiny se vám může ulevit, což je velice žádoucí a léčivé samo o sobě. A tím by to mohlo skončit. A pokud skončí, tak hurá. U mnohých však, po krátkodobé úlevě přichází další vlna, která vás zaskočí tím, že se tu objeví další možné příčiny, a budou se objevovat další a další. Pokud budete hledat dál, určitě něco naleznete a pak zase něco jiného a dalšího… a strávíte mnoho času, kde si možná uvědomíte spoustu užitečných věcí sami o sobě, kde získáte větší poznání sebe sama, ale bohužel často s překvapením shledáte, že deprese je tu stále, možná mírnější, možná kolísavá – ale je tu stále…
Půjdete-li k psychiatrovi, dostanete odbornou pomoc pomocí psychofarmak, může se stát, že nezaberou, pak dostanete další jiné léky, k nim pravděpodobně dostanete i prášky na spaní a možná si vykoledujete i neschopenku na nějaký čas…. Tato cesta je naprosto v pořádku a je velikou úlevou po dlouhých stavech vyčerpávajícího napětí, frustrace, prázdnoty a nechuti žít. Po užívání těchto léků sice vstoupíte do jakéhosi stavu mírné, nebo větší otupělosti – to podle toho, jak silné léky to jsou…Na nějaký čas Vám to velmi pomůže, protože mezitím, co mysl je otupena, má Vaše tělo, vyčerpané a vysílené, možnost si tzv odpočinout a nabrat fyzické síly. Neodsuzujte proto tento způsob pomoci, ale buďte obezřetní k návykovosti těchto léků a ptejte se lékaře. Život jako by byl za závojem…Pokud to je krátkodobé řešení, aby se tělo i mysl zklidnilo a nabralo sílu, pak je to v pořádku a berme toto období na psychofarmakách jako most, po kterém přejdeme přes divokou řeku na nový břeh – do bezpečí, kdy je již můžeme odložit. Pokud tělo již zesílilo (a deprese je velmi vyčerpávající stav i fyzicky) a mysl se zklidnila, je nanejvýš dobré pilulky odložit…. Někdy to skutečně stačí, a člověk je schopen znovu „naskočit“ do vlaku „normální život“. A deprese zůstane vzpomínkou na těžký stav mysli i těla, zůstane jakýmsi ukazatelem, že tehdy v životě jsme neměli sílu cosi zvládnout… Tímto může být vyřešeno a není o čem psát dál…. Pokud se vám stalo, že to nestačilo, pak čtěte dál.
Moje zkušenost byla, že se deprese vracela s různou intenzitou a v různých intervalech… a nelze stále před depresí utíkat do toxikovaného stavu omámení, je lepší „nenatrénovat“ jak s ní zacházet. Pokud zůstala děsivou vzpomínkou, s vysokou pravděpodobností zaútočí znovu a vybere si tu nejnevhodnější dobu, to nejnevhodnější období vašeho života… zastihne vás nepřipravené a vy čelíte znovu stavu, který Vás hodí do beznaděje, smutku, ztráty síly i radosti, vnitřní vyprahlosti, nebo až ke stavu strachu, nebo paniky (se všemi fyzickými a psychickými symptomy, které k tomu patří, jako je třes, nespavost, malátnost, totální vnitřní destrukce) …. A samozřejmě, že můžete znovu vyzkoušet všechny dostupné cesty – psychologa, léky, nebo zkusit jakoukoliv alternativu – kineziologii, regerese, rodinné konstelace…. Zkrátka cokoliv – kde jste na jedné straně vy – a na druhé člověk (lidé), kteří vám pomáhají se z tohoto stavu dostat…. Ale pokud to nestačilo, pak čtěte dál.
A konečně se dostávám do místa, kam jsem se chtěla dostat a to k uvědomění, deprese se děje mému tělu, jsem schopna ji nejen prožívat, ale jsem schopna si ji i uvědomovat, jsem schopna ji pozorovat… tudíž jsem pravděpodobně schopna s tím něco udělat… Nevadí, že zatím nevím jak, už jen toto uvědomění si schopnosti jakéhokoliv odstupu – přináší úlevu.
Stavy typu – já to nezvládnu, já na to nemám, já se z toho zblázním… jsou pochopitelné, zároveň jsou bohužel tak trochu naučeným postojem, který vidíme dnes v ordinacích lékařů – Doktore, je mi blbě – něco s tím udělej. A omlouvám se za tento ostrý pohled, ale je to o naší vnitřní nechuti hnout se, protože vždy se najde někdo, kdo vás vyslechne, třeba i polituje (potřebujete-li politovat), ale i někdo, kdo vám chce opravdu pomoci, kdo Vás nechce vidět trpět. To vše je v pořádku, a děkuji za všechny dobré duše, které nabídnou pomoc člověku v tísni…. Mluvím o vnitřní zodpovědnosti k životu, ke stavu, ve kterém se nacházím, mluvím o převzetí řešení (byť za pomoci druhých) do svých rukou… … Mluvím o vnitřním postoji k sobě sama…
A vím, o čem to je. První hluboký depresivní stav jsem zažila někdy ve 22 letech… tzv bez příčiny (to asi, abych už tenkrát pochopila, že se mám vykašlat na příčinu a řešit stav teď)…Trvalo to půl roku těžké stavy a dalšího půl roku už pomalá cesta vzhůru. Happyend je v tom, že jsem to tenkrát zvládla… následovalo mnoho let v klidu… Později přicházely další vlny, myslela jsem si – snad zkouška, či co, zda že jsem to tenkrát zvládla znamená, že to zvládnu i dnes. Přišla i nečekaná vlna silné a hluboké deprese. Vzalo mě to „hákem“ opět nepřipravenou na to, že by se mi to mohlo stát znovu, že by to mohlo být zase silný, a že zažiju znovu ty staré známé pocity. Tehdy jsem nevěděla to, co vím dnes.. Léčení deprese bylo zkoumáno i z hlediska užívání placeba… Jedna ze studií, prováděná již v roce 1999, v USA (Horgan), ukázala že u velmi silné deprese nastal prakticky okamžitý obrat u 32% pacientů při užívání placeba (samozřejmě nevěděli, že neužívají léky, ale placebo).. To se tito pacienti dozvěděli až po 2 letech… někteří do té doby trpěli depresí několik let… Když se změní mysl, mění se úhel pohledu na vše – a to má vliv na celý organismus – je to proces návratu do harmonie… Naše tělo to umí SAMO… tak mu jen trošku věřme a pomozme mu tuto cestu sebeuzdravení, sebeharmonie nastoupit. Pokud to uděláte pilulkou – je to v pořádku jen pokud vedlejšími účinky nelikvidujete jinou část svého organismu… začněte jakýmkoliv způsobem Vám připadá nejpřijatelnější – ale začněte… Někdy je to o rezignaci a někdy i o lenosti… A někdy také o „výhodách“ které deprese (=nemoc= nic nemohu, nechte mě být, musíte se o mě postarat…atd) přináší.
To, co zde popíšu je moje cesta, neříkám, že jediná možná, ale říkám, že pro mě velmi účinná. Odpusťte mi, když něco nevysvětlím úplně, jsem otevřená diskusi, klidně napište.. Jak jsem tedy nyní pracovala s tímto nečekaným stavem mysli i těla 🙂
ROZHODNUTÍ -Ten první krok je tedy ROZHODNUTÍ – já to chci zvládnout… Nevadí, že nevím jak, nevadí, že nevím jakým způsobem, nevadí, že nevím, jestli mám dost sil, nevadí, že pochybuji, … ale vadí, pokud hledám cizí lano, na které se zavěsím…. Tento bod je velmi důležitý a neopominutelý. A kdyby zůstalo jen u něj, už jen myšlenka – rozhodla jsem se, že to zvládnu, je myšlenka velmi posilující. A věřte, že už jen tato myšlenka sama o sobě působí na buňky ve vašem těle tak, že spustí sebeozdravný proces.
ZODPOVĚDNOST – Další pomocný krok, který se vůůůbec nelíbí egu, je PŘEBÍRÁM PLNOU ZODPOVĚDNOST ZA TO, CO CÍTÍM A CO ŽIJU. A zase, nevadí, když nevím kdy a jak jsem k tomu přišla, nevadí, že hned teď nevím, čím jsem si ty vnitřní stavy zasloužila, či kde jsem dovolila aby se mi děly,…. Ale vadí, pokud tuto zodpovědnost nepřijímám a hledám, kdo za to může ( rodiče, situace, partner, dědičnost, nemoc, minulé životy, …) Pozor nezaměňovat za pocit viny! Tady se nehraje na viníka na oběť, tady se přebírá plná zodpovědnost za život a vše co k němu patří.
PŘÍČINA – mezikrok, který již nyní nepokládám za nezbytně nutný, ale vím, že v mnohém zmírňuje a zjemňuje projevy – je nalezení příčiny – ať už vnitřním vhledem (je-li toho člověk schopen sám), nebo pomocí jakékoliv techniky (viz výše, kinesiologie, regrese, meditace, atd)… tento krok Vám může, ale nemusí poskytnout potřebný nadhled. Zároveň musím říct veliké POZOR… Jakmile v nalezení příčiny objevíte kohokoliv druhého, cokoliv zvenčí, co se Vám objeví jako příčina, a pokud v tu chvíli pocítíte úlevu aha tak to On, Ona, Ono za to může… Okamžitě se vraťte ke kroku 2 –
Takže znovu – PŘEBÍRÁM PLNOU ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT, není už nikdo na koho by se to dalo hodit, kdo za to může, nebo kdo to za mě vyřeší.… Pokud byste to neudělali, tak jste prostě ještě uvízli v roli oběti (= já chudinka)… Zde napíšu něco, za co mě možná někteří ukamenují. Nehnete se, dokud nepřijmete, že co se týká vašeho života – Vše vstupuje do vašeho života buď vaším aktivním, nebo pasivním přístupem, čili vším, co konáte i nekonáte…. Dále tím jak myslíte a čemu věříte a hlavně tím jak cítíte a jak se stavíte k tomu, jak cítíte!!! A v tom je ukryt ten „poklad“.
CESTA VEDE PŘES SRDCE – jak jinak, ne? Takže už bez dlouhého vysvětlování jdeme na to. Začnu pozorovat ten stav – pozoruji celé své tělo, kde všude cítí, pozoruji, jaké MYŠLENKY mi v hlavě běží, pozoruji sebe. Stávám se strážcem svých myšlenek, protože to ony mě vrací na dno, ze kterého se pak tak těžce zvedám. Zároveň si uvědomuji, že mohu-li pozorovat sebe, mohu pozorovat depresi, mohu-li pozorovat depresi, jsem kdesi „za“ depresí…. !!!Znamená to, že JÁ nejsem deprese, i když ji moje tělo cítí, třeba se i třese, nebo se svírá… Nepřestávám a dál se dívám a uvědomuji si, že JÁ vnímám své tělo, to znamená, že nejsem ani své tělo… jsem si plně vědoma sebe sama a NEOPUSTÍM SE (SEBE) ani ve stavu deprese…Zůstávám vědomě v TEĎ, nebo se neustále do vnímání okamžiku TEĎ navracím. Pokud to nejde tímto způsobem zkuste pozorovat život – přírodu, jakýkoliv projev života a zkuste si uvědomit, že i vy jste tento život, že i ve vás koluje proudí – bez ohledu na to, jak blbě vám je, jak moc jste slabí a jak moc černé myšlenky máte… je tu život a ty černé myšlenky je možno pozorovat jako mraky na obloze – plují… zafouká vítr a jsou pryč…
A teď ten „zázračný“ okamžik = ve stavu pozorování už tedy vím, že nejsem deprese, že je to něco, co jakoby cvičí s mým tělem, mými emocemi, mým myšlením, ale nejsem to já! Já mohu cítit život, vidět život, vnímat život skrze pozorování, skrze svůj dech… skrze cokoliv co vnímám. A ten stav deprese je to, co mohu vnímat.
V této chvíli se mohu zkusit zaměřit na SRDCE a zkusím, zda jsem schopna pocítit lásku; zkusím, zda ucítím, že mě začne hřát u srdce (mohu si klidně představit třeba lásku k dítěti, nebo k čemukoliv, k čemu jsme schopni srdcem lásku pocítit)… A nyní depresi láskou obejmu. Potřebujete-li to, můžete si ji klidně představit jako bytost, která už nevěří, že by ji vůbec někdo mohl milovat… S tou největší vřelostí ji obejmu a můžu k ní i promluvit – miluji tě, a obejmu tě, kdykoliv přijdeš, kdykoliv to bude zapotřebí…. (je v pořádku, když to nepůjde hned, stačí vědět, že to jde)
Může se stát, že se Vám nepodaří stav vřelosti srdce udržet déle než docela malou chviličku – nevadí. I to je báječné, za chvíli to zkuste znovu a pak zase znovu… mějte se sebou trpělivost. Podívejte, jak dlouho se vás deprese držela – taky s vámi měla trpělivost, než Vám to dojde. Mějte k sobě i k ní laskavý postoj, otevřete své srdce doširoka, bez očekávání, jste-li ještě ponořeni v pocitu nicotnosti a marnosti s otázkou – a k čemu vlastně – pak to otevření srdce berte jen tak, tréninkově, jako že zkoušíte, jestli to jde…. A zjistíte, že ono to jde.
Postupně zjistíte, že Vaše srdce má neuvěřitelnou moc! (viz http://www.hanam.eu/leceni-srdcem/ ) Zjistíte, že zázraky se dějí neobyčejně rychle a překvapivě snadno. Stačí prostě začít a nepřestat… Zjistíte, že přes srdce, toho zvládnete mnohem víc…
Hodně sil, trpělivosti se sebou, a uvědomění, že Vaše srdce je plné lásky neustále, bez ohledu na to, co se Vám v životě děje… Narodili jste se totiž se srdcem plným lásky a není nic a nikdo, kdy by vám to jakkoliv mohl vzít… Až toto ucítíte, a uvědomíte si to – pak už není nic a nikdo, kdo by Vás ve Vaší cestě zastavil.
S láskou Hanam