Toto zamyšlení věnuji těm, kteří depresi zažívají a je pro ně těžké z ní vystoupit, nebo možná po opakovaných sériích depresí ani nevěří je to možné. Je to možné a jde to, někdy to člověk je schopen zvládnout sám, někdy je dobré se obrátit na pomoc někoho, kdo už zná principy fungování deprese a umí s nimi pracovat. Což může být psycholog, kinesiolog, nebo i někdo, kdo sám má silnou osobní zkušenost a dokázal z depresí vystoupit. Jde o dlouhotrvající stav, často bez schopnosti reflexe,  bez schopnosti to zastavit pouhým chtěním, rozptýlením, …. Takže následující řádky směřuji těm, kteří, tento stav zažili, byť jen na pár dnů. I pouhých pár takových dnů Vám nabourá všechny vaše dosavadní jistoty, hodnoty, a především totálně rozbourá vaši současnou představu o identitě Vás samotných…. Z lehčích stavů vyklouznete činností, změnou prostředí, mezi lidmi, se zvířaty… Ty těžší je třeba řešit jinak.

Ale začnu víc zeširoka, aby všichni mohli využít toho daru, který v sobě nosí a dosud je třeba nenapadlo, že by to mohlo být docela snadné a ne tak bolestné.

Mnoho lidí dnes rádo používá slovo deprese a spojuje ho s významy, se kterými nemá nic, nebo jen velmi málo společného. K jakýmkoliv běžným událostem dne, které v nás vyvolají krátkodobý negativní pocit – přiřazujeme ihned automaticky označení deprese. Ať už jde o smutek, zlost, rozčílení, nevoli, naštvanost, …. Říkáme, mám depresi… Přátelé, tak tyto stavy, zvláště jsou-li krátkodobé, rozhodně nejsou deprese. Tak bych se přimlouvala za jedno důležité upozornění. Buďme si vědomi toho, jak silně slovo tvoří a jak neuváženě do kolektivního vědomí často posíláme informaci „deprese“. Čemu je věnována pozornost – to je v realitě, ve hmotě naplňováno – to je tvořeno, to roste…. Zastavme se a než vypustíme jen tak z pusy – slovo deprese – je to jako očkování vyslané do vesmíru….

Deprese je závažná, dlouhotrvající porucha psychiky projevující se snížením až vymizením schopnosti prožívat potěšení, pokleslými náladami jedince a patologickým smutkem, ztráta motivace, neschopnost cítit potěšení, úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, nízká sebedůvěraúnava, zhoršená pozornost…Je to závažný, dokonce někdy i život ohrožující stav. Většinou mizí radostné reakce na pozitivní podněty až ztráta smyslu života a často myšlenka na ukončení tototo života.  Deprese se léčí antidepresivy, často v kombinaci s psychoterapií“ … tolik z Wikipedie, ovšem prožitek na vlastní kůži je „pestřejší“

Půjdete-li k psychologovi, bude s vámi rozebírat příčinu, hledat kořen, hledat kde co a strávíte mnoho času, kde si možná uvědomíte spoustu užitečných věcí sami o sobě, kde získáte větší poznání sebe sama, ale bohužel často s překvapením shledáte, že deprese je tu stále, možná mírnější, možná kolísavá – ale je tu stále…

Půjdete-li k psychiatrovi, dostanete ty nejmodernější psychofarmaka, a když nezaberou, dostanete další ještě silnější, k nim pravděpodobně dostanete i prášky na spaní a možná si vykoledujete i neschopenku na nějaký čas…. Po užívání těchto léků ovšem vstoupíte do jakéhosi stavu mírné, nebo větší otupělosti – to podle toho, jak silné léky to jsou… a možná i v tomto stavu otupělosti poznáte, že zároveň s otupením škály psychické bolesti – je otupena i škála radosti a pozitivního prožitku…. Život jako by byl za závojem…Pokud to je krátkodobé řešení, aby se tělo i mysl zklidnilo a nabralo sílu, pak je to vpořádku a berme toto období na psychofarmakách jako most, po kterém přejdeme přes divokou řeku na nový břeh – do bezpečí, kde je ale již odložíme. Pokud tělo již zesílelo (a deprese je velmi vyčerpávající stav i fyzicky) a mysl se zklidnila, je nanejvýš dobré pilulky odložit…. Někdy to skutečně stačí a člověk je schopen znovu „naskočit“ do vlaku „normální život“ A deprese zůstane vzpomínkou na těžký stav mysli i těla, zůstane jakýmsi ukazatelem, že tehdy v životě jsme neměli sílu cosi zvládnout… Tímto může být vyřešeno a není o čem psát dál…. Pokud se vám stalo, že to nestačilo, pak čtěte dál.  Moje zkušenost říká –  „ona“ se vrátí… a protože jste před depresí utekli do toxikovaného stavu omámení, protože jste „nenatrénovali“ jak s ní zacházet, s vysokou pravděpodobností zaútočí znovu a vybere si tu nejnevhodnější dobu, to nejnevhodnější období vašeho života… zastihne vás nepřipravené a vy čelíte znovu stavu, který Vás hodí do beznaděje, smutku, ztráty síly i radosti, vnitřní vyprahlosti, nebo až ke stavu strachu, hrůzy nebo paniky (se všemi fyzickými a psychickými symptomy, které k tomu patří, jako je třes, nespavost, malátnost, totální vnitřní destrukce) …. A samozřejmě, že můžete znovu navštívit lékaře, a samozřejmě že můžete navštívit i psychologa, nebo začít brát léky, nebo zkusit jakoukoliv alternativu – kineziologii, regerese, rodinné konstelace…. Zkrátka cokoliv – kde jste na jedné straně vy – a na druhé člověk (lidé), kteří vám pomáhají se z tohoto stavu dostat…. Pokud jste při tom nalezli kořen depresí, pokud jste zjistili takové to „AHA“ tak proto se to ve mě děje, … nastává úleva a je možné, že nebude třeba víc… Ale pokud ani toto nestačilo, pak čtěte dál.

A konečně se dostávám do místa, kam jsem se chtěla dostat a to k uvědomění, deprese se děje MĚ, tudíž jsem pravděpodobně schopna JÁ s tím něco udělat…

Tím nejtěžším bodem, je převzetí zodpovědnosti za vše co prožívám a kým jsem… Stavy typu – já to nezvládnu, já na to nemám, já se z toho zblázním… jsou pochopitelné,  zároveň jsou bohužel tak trochu naučeným dětským postojem, který vidíme dnes v ordinacích lékařů – Doktore, je mi blbě – něco s tím udělej  ..já jsem přece příliš slabý- slabá na to, abych to zvládl sám- sama…  A omlouvám se za tento ostrý pohled, ale je to o naší vnitřní nechuti hnout se, protože vždy se najde někdo, kdo vás vyslechne, polituje (potřebujete-li politovat), ale i někdo, kdo vám chce opravdu pomoci, kdo Vás nechce vidět trpět. To vše je v pořádku, a děkuji za všechny dobré duše, které nabídnou pomoc člověku v tísni…. Mluvím o vnitřní zodpovědnosti za stav, ve kterém se nacházím, mluvím o převzetí řešení (byť za pomoci druhých) do svých rukou… … Mluvím o vnitřním postoji k sobě sama…

A vím, o čem mluvím. První hluboký depresivní stav jsem zažila někdy ve 22 letech… tzv bez příčiny (to asi, abych už tenkrát pochopila, že se mám vykašlat na příčinu a řešit stav teď)…Trvalo to půl roku těžké stavy a dalšího půl roku už pomalá cesta vzhůru..Happyend je v tom, že jsem to tenkrát zvládla… následovalo mnoho let v klidu… A nedávno přišla snad zkouška, či co, zda že jsem to tenkrát zvládla znamená, že to zvládnu i dnes. Přišla nečekaná vlna silné a hluboké deprese. Vzalo mě to „hákem“ opět nepřipravenou na to,  že by se mi to mohlo stát znovu, že by to mohlo být zase silný, a že zažiju znovu ty staré známé pocity..Tehdy jsem nevěděla to co vím dnes.. Léčení deprese bylo zkoumáno i z hlediska užívání placeba… Jedna ze studií, prováděná již v roce 1999, v USA (Horgan), ukázala že u velmi silné deprese nastal prakticky okamžitý obrat u 32% pacientů při užívání placeba (samozřejmě nevěděli, že neužívají léky, ale placebo).. To se tito pacienti dozvěděli až po 2 letech… někteří do té doby trpěli depresí několik let… Když se změní mysl, mění se úhel pohledu na vše – a to má vliv na celý organismus – je to proces návratu do harmonie… Naše tělo to umí SAMO… tak mu jen trošku věřme a pomozme mu tuto cestu sebeuzdravení, sebeharmonie nastoupit. Pokud to uděláte pilulkou – je to v pořádku jen pokud vedlejšími účinky nelikvidujete jinou část svého organismu… začněte jakýmkoliv způsobem Vám připadá nejpřijatelnější – ale začněte… Někdy je to o rezignaci a někdy i o lenosti… A někdy také o „výhodách“ které deprese (=nemoc= nic nemohu, nechte mě být, musíte se o mě postarat…atd) přináší.

To, co zde popíšu je moje cesta, neříkám, že jediná možná, ale říkám, že pro mě velmi účinná. Odpusťte mi, když něco nevysvětlím úplně, jsem otevřená diskusi, klidně napište.. Jak jsem tedy nyní pracovala s tímto nečekaným stavem mysli i těla dnes, po letech 🙂

ROZHODNUTÍ -Ten první krok je tedy ROZHODNUTÍ – já to zvládnu… Nevadí, že nevím jak, nevadí, že nevím jakým způsobem, nevadí, že nevím, jestli mám dost sil, nevadí, že pochybuji, … ale vadí, pokud nechci a hledám cizí lano, na které se zavěsím…. Tento bod je velmi důležitý a neopominutelý. A kdyby zůstalo jen u něj, už jen myšlenka – rozhodla jsem se, že to zvládnu, je myšlenka velmi posilující. A věřte, že už jen tato myšlenka sama o sobě působí na buňky ve vašem těle tak, že spustí sebeozdravný proces.

ZODPOVĚDNOST – Další pomocný krok, který se vůůůbec  nelíbí egu, je PŘEBÍRÁM PLNOU ZODPOVĚDNOST ZA TO, CO CÍTÍM A CO ŽIJU.  A zase, nevadí, když nevím kdy a jak jsem k tomu přišla, nevadí, že hned teď nevím, čím jsem si ty vnitřní stavy způsobila, či kde jsem dovolila aby se mi děly,…. Ale vadí, pokud tuto zodpovědnost nepřijímám a hledám, kdo za to může ( rodiče, situace, partner, dědičnost, nemoc, minulé životy, …) Pozor nezaměňovat  za pocit viny! Tady se nehraje na viníka na oběť, tady se přebírá plná zodpovědnost za život a vše co k němu patří.

PŘÍČINA –  mezikrok, který již nyní nepokládám za nezbytně nutný, ale vím, že v mnohém zmírňuje a zjemňuje projevy – je nalezení příčiny –  ať už vnitřním vhledem (je-li toho člověk schopen sám), nebo pomocí jakékoliv techniky (viz výše, kinesiologie, regrese, meditace, atd)… tento krok Vám může, ale nemusí poskytnout potřebný nadhled.  Zároveň musím říct veliké POZOR… Jakmile v nalezení příčiny objevíte kohokoliv druhého, cokoliv zvenčí, co se Vám objeví jako příčina, a pokud v tu chvíli pocítíte úlevu aha tak to On, Ona, Ono za to může… Okamžitě se vraťte ke kroku 2 –

Takže znovu – PŘEBÍRÁM PLNOU ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT…  Pokud byste to neudělali, po krátké pauze úlevy, deprese přichází znovu a možná ještě silnější, protože prostě nebyla pochopena (uchopena), přijata úplně, protože jste prostě ještě uvízli v roli oběti (já za to vlastně nemůžu)… Zde napíšu něco, za co mě možná někteří ukamenují.  Nehnete se, dokud nepřijmete, že co se týká vašeho života –  „MŮŽETE“ ÚPLNĚ ZA VŠECHNO“ ve smyslu, že neseme kompletní zodpovědnost za všechny složky celé své bytosti (duše si sama vybírá, jakým rodičům se narodí,  volí si všechny klíčové životní situace a volí si tedy i tyto propady) Opět pozor – nezaměnit za roli viník/oběť. Vše vstupuje do vašeho života buď vaším aktivním, nebo pasivním přístupem, čili vším, co konáte i nekonáte…. Dále tím jak myslíte a čemu věříte a hlavně tím jak cítíte a jak se stavíte k tomu, jak cítíte!!! A v tom je ukryt ten „poklad“ řešení.

CESTA VEDE PŘES SRDCE – jak jinak, ne? Takže už bez dlouhého vysvětlování jdeme na to. Začnu pozorovat ten stav – pozoruji celé své tělo, kde všude cítí, pozoruji, jaké MYŠLENKY mi v hlavě běží, pozoruji sebe. Stávám se strážcem svých myšlenek, protože to ony mě vrací na dno, ze kterého se pak tak těžce zvedám. Zároveň si uvědomuji, že mohu-li pozorovat sebe, mohu pozorovat depresi, mohu-li pozorovat depresi, jsem kdesi „za“ depresí…. !!!Znamená to, že JÁ nejsem deprese, i když ji moje tělo cítí, třeba se i třese, nebo se svírá… Nepřestávám a dál se dívám a uvědomuji si, že JÁ vnímám své tělo, to znamená, že nejsem ani své tělo… Pro vědomé a již nějaký čas pracující na sobě – je to jasné – jsem si plně vědoma sebe sama a NEOPUSTÍM SE (SEBE) ani ve stavu deprese…Zůstávám vědomě v TEĎ, nebo se neustále do vnímání okamžiku TEĎ navracím.

A teď ten „zázračný“ okamžik… ve stavu pozorování už tedy vím, že nejsem deprese, že je to něco, co jakoby napadlo moje tělo, mé emoce, moje myšlení… V této chvíli se zaměřím na SRDCE a zkusím, zda jsem schopna pocítit lásku; zkusím, zda ucítím, že mě začne hřát u srdce (mohu si klidně představit třeba lásku k dítěti, nebo k čemukoliv, k čemu jsme schopni srdcem lásku pocítit)… A nyní depresi láskou obejmu. Potřebujete-li to, můžete si ji klidně představit jako bytost, která už nevěří, že by ji vůbec někdo mohl milovat… S tou největší vřelostí ji obejmu a můžu k ní i promluvit – miluji tě, a obejmu tě, kdykoliv přijdeš, kdykoliv to bude zapotřebí….

Může se stát, že se Vám nepodaří stav vřelosti srdce udržet déle než docela malou chviličku – nevadí. I to je báječné, za chvíli to zkuste znovu a pak zase znovu… mějte se sebou trpělivost. Podívejte,  jak dlouho se vás deprese držela – taky s vámi měla trpělivost, než Vám to dojde.  Mějte k sobě i k ní laskavý postoj, otevřete své srdce doširoka, bez očekávání, jste-li ještě ponořeni v pocitu nicotnosti a marnosti s otázkou – a k čemu vlastně – pak to otevření srdce berte jen tak, tréninkově, jako že zkoušíte, jestli to jde…. A zjistíte, že ono to jde.

Postupně zjistíte, že Vaše srdce má neuvěřitelnou moc! (viz http://www.hanam.eu/leceni-srdcem/ ) Zjistíte, že zázraky se dějí neobyčejně rychle a překvapivě snadno.  Stačí prostě začít a nepřestat… Zjistíte, že přes srdce, toho zvládnete mnohem víc…

Hodně sil, trpělivosti se sebou, a uvědomění, že Vaše srdce je plné lásky neustále, bez ohledu na to, co se Vám v životě děje… Narodili jste se totiž se srdcem plným lásky a není nic a nikdo, kdy by vám to jakkoliv mohl vzít… Až toto ucítíte, a uvědomíte si to – pak už není nic a nikdo, kdo by Vás ve Vaší cestě zastavil.

S láskou Hanam